Syndrom nemocných budov

V souvislosti s užíváním špatně navržených, zejména kancelářských, budov byl pojmenován tzv. „sick building syndrom”, česky „syndrom nemocné budovy”. Lze ho definovat jako soubor zdravotních obtíží, které zhoršují pohodu na pracovišti a snižují pracovní výkonnost.

Byly pozorovány následující čtyři skupiny potíží (Lajčíková, CPL Státní zdravotnický ústav, 2006):

• postižení očí a horních cest dýchacích; pocity dráždění a pálení očí, nosu, nosohltanu, slzení a rýma
• postižení dolních cest dýchacích; tlak na prsou, dušnost, někdy až astmatického rázu; pocit závratě, nevolnost
• kožní dráždění, svědění, zčervenání pokožky, vyrážka
• potíže centrálně nervové, jako bolesti hlavy, letargie, někdy naopak vznětlivost, snížení pracovní kapacity a paměti, poruchy nočního spánku s denní ospalostí, nesoustředěnost, únava

Důsledkem výše zmíněných příznaků je vysoká nemocnost, alergie, astma a jiné vážné choroby. Zvláště alarmující je vyšší výskyt alergií a astmatu, jenž souvisí mimo zvyšující se koncentrace škodlivých látek v ovzduší také s nezdravým prostředím budov, včetně snahy zajistit maximálně sterilní prostředí interiérů.

Příčiny syndromu nemocných budov

V případě budov je ve většině případů na vině nízká kvalita vzduchu v interiéru a pro člověka nepřirozené prostředí. Mohou za to především chyby v projektu, špatný návrh technického provedení stavby a nevhodné použité materiály. Charakteristická budova, kde můžeme výše popsané obtíže očekávat, má velké nestíněné plochy zasklení. Kvůli velmi obtížné regulovatelnosti a prakticky nepřetržité potřebě klimatizace nebo topení dochází v interiéru k přehřívání a podchlazování, následkem toho pak k velkým rozdílům teplot v interiéru. Chlazení, pokud je nastaveno s rozdílem větším než 7 °C proti venkovní teplotě vzduchu, způsobuje některým lidem velké zdravotní potíže. Budovy jsou dnes stavěny tak, aby se daly rychle vytopit, to znamená bez dostatečné tepelné setrvačnosti. Nezvládají pak reagovat na náhlé změny vnitřních a především vnějších solárních zisků. Potrubí vzduchotechniky zároveň působí jako roznašeč nečistot – lehké průmyslové chemikálie a odéry i výpary snadno projdou nedostatečnými filtry. Kovové potrubí je vysoce ztrátové prostředí pro záporně nabité ionty, které mají pozitivní vliv na zdraví člověka.

Dalším problémem je špatná regulace vlhkosti vzduchu, neboť dochází k jeho přesoušení. Ztížené dýchání a bolesti hlavy často pramení z prachu a vláken v ovzduší (manipulace s papírem), velké koncentrace kancelářské techniky na jednom místě a chemického znečištění vzduchu od tabákového kouře, ozónu nebo těkavých látek, například z nového nábytku (výpary formaldehydu), syntetických materiálů, nátěrů nebo plísní. Pracovní pohodě nepřidají velké prostory otevřených kanceláří s nedělenými pracovními místy a nedostatkem zeleně. Umělé, ostré nebo blikající osvětlení kazí oči a přispívá k rychlé únavě.

Syndromem nemocných budov je třeba se zabývat především v souvislosti se zdravím člověka. Manželé Lovinsovi v knize Přírodní kapitalismus odhadují, že zatímco se náklady firem v USA na vytápění budov pohybují kolem jednoho procenta, efektivita práce ve zdravých budovách proti nemocným stoupá až o 16 %. Totéž potvrdila zkušenost firmy Lockheed Martin – po přestěhování z prostor s umělým osvětlením do přirozeně osvětlených místností zaznamenali zvýšení produktivity práce o 15 % (Christopher Day: Duch a místo, 2004). Pokud se někomu může zdát diskutabilní navrhovat či modernizovat budovu z hlediska energetických úspor, pak je snad pádným důvodem zdraví lidí – pouhým zvýšením efektivity práce o jedno procento se smažou účty za vytápění. Odhlédneme-li od zřejmých výhod, jaké přináší ozdravění pracovního prostředí pro firmy, mělo by být i v zájmu státu, aby dbal na kvalitu prostředí, v němž se lidé pohybují, neboť ztráty ve zdravotnictví se mohou ročně pohybovat v řádech miliard Kč. Druhotné účinky pobytu ve zdravých budovách můžeme vysledovat ve zlepšení sociálních vztahů mezi lidmi.

Jaké budovy lze nazvat zdravými?

Zdravé domy působí na smysly komplexně příjemně. Ačkoliv se v dnešní době klade důraz především na zrak (90 % vjemů), důležitou roli hraje teplo, chlad, vůně, barvy, tvary, tvrdost, měkkost. Snadno si představíme, že středověké sakrální stavby s barevnými výplněmi oken, varhanní hudbou, vůní kadidla a hmatatelně pevnými lavicemi vyvolávaly snáze emocionální reakci než třeba mrakodrapy, které působí pouze na vizuální vjem svou obrovitostí. Na člověka je potřeba pohlížet jako na složitý organismus, jenž nejlépe funguje v prostředí neustálých drobných dynamických změn. Podprahové vnímání vůní, změn chladu a teploty, přirozené osvětlení a čistý vzduch působí přirozeněji než snahy předimenzovaných technologií zajistit pokud možno konstantní vnitřní prostředí. Minimalizací energetických ztrát a zastíněním oken lze výrazně snížit velké výkyvy teplot v interiéru. Zbytečně velká výměna vzduchu v místnostech vede k přesušování vzduchu – větrat je nutné natolik, aby byla zachována vysoká kvalita vzduchu. Množství materiálů, které během své životnosti vypouští do ovzduší těkavé látky nebo snižují ionizaci vzduchu, bychom měli omezit. Zejména se jedná o uměle vyrobené polymerické látky a materiály s vysokým obsahem lepidel (např. formaldehyd) a rozpouštědel. Výrobci bohužel často neuvádí složení, skrývajíce ho za výrobní tajemství, takže podíl škodlivých látek ve výrobku může být přiznán až po letech nebo odhalen novými výzkumnými metodami. Stahování výrobků z trhu po zjištění jejich závadnosti je málem na denním pořádku.

Vhodné je použít jsou inertní materiály, které s okolním prostředím nereagují, z běžných například sklo a kov. Nejlepší jsou člověku přirozené přírodní materiály. Nezbývá než dodat, že komplexní návrh zdravé budovy by měl v co největší míře odpovídat všem zmíněným požadavkům.

Pozitivní vliv záporných iontů na člověka

Jedním z výše zmíněných příznivých faktorů vzduchu s přirozeným složením je koncentrace lehkých záporných iontů. Záporné ionty působí pozitivně na dýchací soustavu, omezují respirační potíže astmatiků a alegiků, snižují krevní tlak, stimulují nervovou činnost a zlepšují paměť a optimalizují složení krve. Dle měření je jejich koncentrace v běžných budovách výrazně nižší v porovnání se stavem ve volné přírodě.

Zvýšení koncentrace lehkých záporných iontů je možné díky správnému stavebnímu řešení, pomocí vhodných interiérových doplňků, zeleně a případně použitím umělých ionizátorů. Zejména plasty a syntetické materiály způsobují změnu náboje na površích v místnostech vlivem své nevhodné permitivity (mají kladný statický náboj), která je pak příčinou rychlého zániku negativního iontového pole.

Další úbytek záporných iontů způsobuje klimatizace, nevětraný vydýchaný vzduch a dým z kouření a vysoký podíl prachových částic ve vzduchu. Převážně z posledního důvodu je vzduch ve městech vnímán jako zkažený s koncentrací pouze v jednotkách ion/cm3. Parametry elektroiontového mikroklimatu nejsou upraveny žádným normovým předpisem.

Optimální hodnoty koncentrací negativních lehkých iontů jsou uváděny v rozmezí 1 000–1 500 ion/cm3, přípustná hodnota je min. 200 ion/cm3. Psychicky náročné práce vyžadují až 2 000 ion/cm3. Cestou ke zlepšení podmínek iontového mikroklimatu v budovách je navrhování staveb se znalostí této problematiky a používání především klasických přírodních materiálů (nelakované dřevo, přírodní textilie, hliněné omítky), zabezpečení dostatečného přirozeného větrání místností, popřípadě vybavení interiérů rostlinami, příznivě ovlivňujícími ionizaci ovzduší (MUDr. A. Lajčíková, CSc., SZU, 2007).

Nízkofrekvenční elektromagnetická pole

Další z významných činitelů charakterizujících kvalitu pracovního a obytného prostředí v budovách s vlivem na živé organismy jsou nízkofrekvenční elektromagnetická pole. Tato pole jsou emitována z elektronických a elektrických zařízení – vysokonapěťových rozvodů, vnitřních rozvodů nízkého napětí a různých elektrických zařízení, která jsou situována v interiéru budov, trafostanic, rozvoden vysokého a nízkého napětí a podobně. Mnoho lidí aspekt elektrosmogu v budovách pomíjí – často proto, že si prostředí bez elektrosmogu ani neumí představit. Zdravotní výzkumy o škodlivosti působení nízkofrekvenčních střídavých elektromagnetických polí na živé organizmy probíhají po celém světě v souvislosti se vznikem různých druhů onemocnění. Důsledkem vlivu polí je zvyšování nervové aktivity – citlivější lidé mohou mít dokonce potíže v blízkosti vodičů usnout a kvalitně se vyspat. Každá živá tkáň toto záření cítí a reaguje na něj. Tato skutečnost je potvrzena i zkušenostmi lidí, kteří se v odstíněných ložnicích vyspí mnohem lépe. V současné době u nás platí evropský zákon č. 480/2000, který nahradil naši předchozí mnohem přísnější normu. Současná stanovená limitní hodnota při frekvenci 50 Hz je pro intenzitu elektrického pole 5 kV/m a pro velikost magnetické indukce 100.10-6 T, tj. asi pětkrát mírnější hranice než udávala předchozí norma. Zdravotní obtíže se mohou vyskytnout i při dlouhodobém pobytu v místě, které tyto limitní hodnoty splňuje (Ing. Tomáš Černický, VUT Brno).

Pro utvoření bližší představy – u běžných rozvodů nízkého napětí v budovách platí, že nadlimitní množství se vyskytuje cca do 1 metru od vodiče. Christopher Day uvádí 1,2 metru. K eliminaci těchto polí slouží například systémy inteligentních rozvodů EIB, kde lze automaticky vypínat jednotlivé větve elektroinstalace. Dalším opatřením jsou stíněné kabely, například obalené aluminiem. Nejjednodušším opatřením bez navýšení investičních nákladů je počítat s umístěním vnitřního vybavení budov, zvláště postelí v ložnicích, a rozvody pak vést třeba jen v jedné odlehlé stěně. Stejně tak to platí pro každý prostor, kde běžně nepoužíváme elektrospotřebiče a který slouží především k odpočinku.

Řízené větrání s rekuperací

Instalace řízeného větrání s rekuperací je v našich klimatických podmínkách nutným předpokladem. Pro zachování hygienických podmínek bychom v domě bez řízeného větrání museli otevírat okna v obývaných místnostech i vícekrát za hodinu, samozřejmě s příslušnými energetickými ztrátami.