Stavební biologie a stavebně-biologické standardy

Stavební biologie bývá charakterizována jako nauka o holistických vztazích mezi člověkem, jeho obydlím a okolím. Pokusíme-li se povahu této disciplíny přiblížit etymologickým výkladem původního termínu Baubiologie, tak se jedná o složeninu německého bau (stavba, dům) a řeckých pojmů bios (život, tvořivá a životní síla) a logos (rozum, slovo, myšlení, pojem, zákon).

Stavební biologie má interdisciplinární charakter, do něhož se promítá řada různých specializací (architektura, urbanismus, ekologie, psychologie, sociologie aj.). V širším smyslu bychom tedy mohli hovořit o oboru, který usiluje o poznávání „organismu“ stavby, respektive jeho zákonitostí a jeho „zdraví“, přičemž se snaží všechny ověřené závěry efektivně uplatňovat v praxi.

Stavební biologie kriticky poukazuje na fakt, že pokud člověk není v centru zájmu a chybí-li správný přístup k uspokojení potřeb pro bydlení a sociální život, stává se výstavba nezodpovědnou a bezduchou. Je proto nutné, aby architekt (projektant) zahrnul člověka do středu svého zorného úhlu, a to ve všech aspektech, které výše uvádíme. Architektura má za úkol přivést nás nejen ke vnímání harmonie mezi námi a okolím, ale i k harmonii v nás samotných.

Přirozené a zdravé stavění se donedávna aplikovalo i u nás (např. používání kamene, pálených a nepálených cihel, dřeva, slámy, přírodních barev atd.), ale s rostoucí průmyslovou výrobou a tendencí prefabrikovat se začalo používat stále více umělých materiálů. U mnoha z nich dosud nevíme, jaký je jejich vliv na zdraví člověka z dlouhodobého hlediska. U některých to dokonce již víme, a přesto nás to stále dostatečně neodrazuje od jejich používání. Jsou to například jedovaté plyny (formaldehyd, chlór, oxidy dusíku aj.), rozpouštědla, těžké kovy (olovo, kadmium), biocidy (pesticidy, insekticidy) a další. Při hodnocení kvality vnitřního prostředí se vychází z různých druhů měření např. radioaktivity, elektrických a magnetických polí, prachu, zastoupení chemikálií ve vzduchu a materiálech a další.

Existuje několik typů norem jako je ČSN, DIN, doporučení WHO, podle kterých se můžeme při výstavbě řídit. Stavební biologie vytvořila svoje vlastní doporučení (normy) pro místa dlouhodobého pobytu. Údaje v této normě jsou nastaveny tak, aby vytvořily takové prostředí, ve kterém mohou probíhat přirozené regenerační procesy.

Prof. Dr. Anton Schneider, Ph.D., je zakladatelem Institutu stavební biologie a ekologie v Neubeuernu, který vznikl v roce 1976. V této době stanovil tzv. 25 principů stavební biologie, které připojeny v příloze.

Postupovat podle všech výše uvedených bodů může být obtížné a nelze je brát jako dogmata. Všechny tyto principy nám však pomáhají s uvědomováním si vlastních i širších potřeb ve vztahu k druhému člověku a k přírodě. Stavební biologie vede k poznání, že jsme součástí širšího celku, jehož zákonitosti a principy není možné přehlížet.

(článek napsal a přílohy přeložil David Eyer)