Waldorfská mateřská škola Maitrea ve Slušticích

Mateřská školka založená na principech waldorfské pedagogiky. Svoboda, propojení domu se zahradou, přírodní materiály.

Když jsme poprvé navštívili zahradu ve Slušticích, byli jsme okouzleni. Po tom co za námi zaklapla dvířka z ulice, ocitli jsme se najednou v jiném světě. Kolem nás se zdálo najednou být ticho, všude kolem se po kamenných zdech pnulo divoké rostlinstvo a skrz koruny stromů pronikaly paprsky slunce. Procházeli jsme kolem starých stavení a mezi zbytky zdí kdysi stojící stodoly a objevovali další a další místa ukrytá hluboko uvnitř zahrady v šeru pod korunami stromů a keřů. Atmosféra nám připomněla knížku Jiřího Trnky „Zahrada“, kde pět kluků objevuje zahradu v níž žije starý kocour, sádrový trpaslík a velryba. Okamžitě nás napadla zásadní otázka: Jak do tohoto prostoru postavit novou, poměrně prostornou budovu tak, aby si tento malý svět zachoval své kouzlo?

Při následných rozhovorech s paní ředitelkou Táňou Smolkovou o tom, čím by školka ve Slušticích měla být, jsem si uvědomil že místo a záměr jsou v tak vzácném souladu, že toto setkání může dopadnout jedině dobře. Stačí naslouchat podnětům ze strany investora, pozorně vnímat o co si říká místo, obstarávat technické náležitosti projektu a pak už jen sledovat jaký dům se z tohoto spojení rodí.

Během přípravy stavby každý ze zúčastněných přinášel impulsy ze kterých povstával prostorový koncept, technické provedení a vnější podoba budoucí stavby. Významnou roli v tom sehrál také přípravný tým Maitrey a především David Eyer, který stavbu provázel a střežil jako zástupce investora. Šťastně zvolená stavební firma pak svým lidským přístupem a řemeslným umem toto dílo završila.

Vznikl tak téměř pohádkový dům, kterému zahrada dala členitý, organický tvar a atmosféru s hloubkou opravdového světa s žijícími přírodními silami. Pedagogický koncept se zase promítl do smysluplného řádu stavby s důrazem na ochranu vnitřního, intimního prostoru člověka. Každá místnost má čitelný střed a specifický vztah k vnějšímu světu (zahradě, obloze, slunci) ke kterému se určitým způsobem uzavírá, či otevírá a vytváří tak záměrně příslušnou náladu prostoru. Mezi místnostmi existuje také vnímatelná hierarchie, členící stavbu na části pro každodenní činnosti, pro odpočinek a pro slavnosti.

Pro stavbu byly použity převážně přírodní materiály. Pálené i nepálené cihly, dřevo pro nosné konstrukce i interierové prvky, tepelné izolace z konopného vlákna, hliněné omítky. Konstrukce jsou ošetřeny nátěry z přírodních vosků a olejů, takže i nový interier krásně voní a povrchy jsou příjemné na dotek.

Když děti ve Slušticích otevřou vrátka ve staré zdi, octnou se v zahradě, která zůstává stále tajemná, jen trochu živější. Až projdou skrz velký keř, nenajdou tam velrybu která všechno ví, ale dům který při pohledu zdáli vypadá nejspíš jako trpaslík, starý kocour a velryba v jednom. Uvnitř se octnou v pohádkovém světě pod sluncem v podobě rozměrného sedmibokého světlíku, kde se tajemná zahrada vrací zpět ve výhledu z velkého kruhového okna – obrazu, který se pravidelně proměňuje v rytmu ročních dob. Je to obraz opravdového světa, který je prostoupen smysluplným řádem, jistotou, že vše má své místo a svůj čas. Jistotou, kterou si hluboko v srdci děti odtud budou moci odnést.

Ing.arch.Vít Polák, autor projektu

Rok: 
2010
Kategorie: